Cesta domů klid, úsměv na tváři (mírně se mi točila hlava) vystoupila jsem o jednu stanici dříve a ještě jednou jsem se prošla mezi stromy. V noci jsem spala neklidně, pořád dokola jsem si přehrávala průběh terapie. V pátek, druhý den radost a klid na duši a stále jsem myslela na své nejbližší a všem jsem poslala sms, jak je miluji. Pocit klidu a uvolnění mám stále. Z mé strany žádné výstupy, žádné výčitky, nic. Na výbušné reakce od manžela reaguji v pohodě nebo je přecházím (potom se mi omlouvá). Děkuji moc a 26.4. se těším.

Danuše K., 60 let, e-mail

Jana S., 58 let, e-mail

Hezké dny Haničko, já je mám opravdu sluníčkové, příjemné. Jsem zklidněná a v pohodě. Moccc děkuji a mějte se krásně. zdraví ...

Danuše K., 60 let, e-mail

 

To, co jsem řešila na terapii je v pohodě, pocity ohledně mého bývalého šéfa se nějak rozplynuly a nic to ve mně nevyvolává, takže to je super. Jinak celkově jsem se uvolnila, terapie zapůsobila pozitivně. Moc děkuji, jsem spokojená a pokud bych potřebovala otevřít  další  téma, ozvu se. Ještě jednou  díky.

Lenka R., 56 let, e-mail

 

Jana K., 32 let, e-mail

 

Je mi velmi dobře:-), opustily mě tendence se ucházet  o manažerské pozice, cítím, že tudy má cesta nevede - ujasnila jsem si to díky terapii.:-). Musím přiznat, že ještě "maličko" mě to mrzí jak mohou být MNG (zrovna dnes 1 zkušenost) i neschopni např. vypočítat základní matematickou jednouchou úlohu..., ale jen mi to vyvolá úsměv na tváři a zakroutím si hlavou a více mě to netrápí... Více mi jde nechat věci plynout a věřit, že Bůh ví co dělá a dělá to co právě potřebuji:-)... Každopádně terapie mi moc pomohla a jsem ráda, že jsem se rozhodla na ní jít právě k Vám, a byla jsem velmi překvapena a unešena Vaším načítáním mé mysli :-). Jste skvělá!

Iva V., 52 let, e-mail

 

Nejprve dekuji za vcerejsi sezeni. Rozhostil se ve mne naprosty klid a pocit, ze at si kazdy dela co chce, ze je to tak fajn. Doufam, ze mi toto rozpolozeni vydrzi co nejdele. Rada bych se prihlasila na Den pro sebe dne 24/2, o kterem jsem vcera hovorily. Na tematicke setkani 3.2. bych tez rada...

Katka N., 45 let, e-mail 

 

...Nechej můj další termín někomu jinému. Tvá terapie funguje skvěle, cítím se výborně. Děkuji mnohokrát za vše...

Alena K., 42 let, sms

 

Po terapii, kterou jsme spolu měly 12.12. 2017, se cítím lépe, ohledně mého muže cítím na sobě změnu. Již mě jeho řeči a popichování tolik nenutí  k přehnanému až agresivnímu chování, je to tak, že už to tolik neřeším, dokážu nad tím jaksi mávnout rukou:-). Vím, že u jistých věci bych už dávno více řešila, teď ne a to je pro mě velká úleva. Nemůžu říct, že bych se nerozčílila a neřekla si pěkně od plic co si myslím a cítím, ale tím to pro mě končí. Samozřejmě, že cítím, jak je někdy ode mě co se týče pochopení pro mě důležitých věcí jaksi vzdálen, ale i to se změnilo. Cítím, že ne vždy to musí chápat stejně, mám pro to větší pochopení:-) I on se změnil, nějak vždycky poznám a říkám si aha:-).  Čím jsem klidnější je i on. Jsem vděčná Vám, Vesmíru a hlavně také sobě. Díky Hani

Radka K., 44 let, e-mail

 

Haničko, ještě jednou děkuji za včerejší sezení. Vyšla jsem ven a svítily hvězdičky a já se musela projít a po příchodu domů dala vanu, olejíček, svíčku a byla pořád jako když trochu plavu v prostoru, chtělo se mi spát a spát a pocit úlevy. Děkovala jsem, že jsem byla dovedena k Vám. Mějte krásné dny. Objímám...

Jarka C., 61 let, sms

 

Normálně, když jsem šla od Tebe, cítila jsem v srdci lásku, takovou tu pohodu a usmívala se :=) Dneska to bylo energeticky náročný, ale cítím, že důležitý... A víš co? Těším se už na příští týden :=) (pozn. termín dalšího sezení Terapie Pocitu).

Hani, to Ti musím napsat :=) Dneska ráno si mě hned přítel vyzkoušel nějakou poznámkou na můj účet a mě to skoro rozesmálo. Říkala jsem si, jo, pojď do mě, ať vidím, jak to mám zpracovaný :=) Ještě tam malý pocit provinění je... ale ta změna vnímání je hustá! Cítím se o mooc líp, až mě to samotnou překvapuje. … Kdyby Ti někdo vypadl (pozn. z objednaných sezení) začátkem listopadu, tak písni. Cítím, že už je čas to zpracovat bez vytáček :=)... ten měsíc pak do dalšího sezení je táák dlouhý :=).

Promiň, že zase píšu, ale opět mám potřebu poděkovat... teď jsem kecala úplně nenuceně s kolegou a vůbec žádný pocit „musím se mu zalíbit“, úplná pohodička...bez stresu! Fakt, po včerejšku cítím hodně změn hned druhý den. Mazec!... těším se...

Magda P., 32 let, messenger

 

Milovaná paní Haničko, moc Vám děkuji za skvělé informace o Vaší práci, jste úžasná... Vám velice děkuji, pomohla jste mi vyznat se v otázkách, ve kterých jsem tápala, vážím si Vaší práce, která vůbec není jednoduchá, ale velice důležitá a hlavně prospěšná. Přeji Vám jen pohodu, radost z Vaší práce a krásné dny...

Ivana S., 63 let, e-mail

 

Absolvoval jsem s Hani minimálně 5 individuálních sezení Terapie Pocitu. Přičemž ta poslední byla pro mě zatím ze všech nejsilnější, nejintenzivnější a zatím to i vypadá, že nejpřínosnější. Za to jsem velmi vděčný a snažím se o to každý den svoji vděčnost dávat dostatečně najevo. Protože to, co dělá Hani, není něco samozřejmého, a stejně tak ani něco běžně daného komukoliv, kdo se zabývá nějakou formou terapií, způsobů odstraňování problémů.

Možná bude lépe, když se napřed vrátím zpět v čase. Během minulého roku jsem byl hodně nešťastný v několika pro mě dost klíčových oblastech, jedna z nich byla oblast vztahová, a dost jsem to těžce nesl. To však nejen během minulého roku. Už to ve mně narůstalo roky před tím, až to v minulém roce vyvrcholilo a přeteklo v čiré zoufalství a beznaděj. Což skvěle dokresloval i můj zatím "poslední" silnější vztah, který se proměnil z růžové zahrady v každodenní utrpení. Prosil jsem Boha téměř každý den o řešení, o pomoc, o vedení, o nějakou techniku či nástroj, který by mi konečně pomohl z těch vnitřních trápení a apatií. Pak mi vstoupila zcela "náhodně" do života
Hani způsobem, jaký by mě ani ve snu nenapadl. Nevěděl jsem vlastně ani, kdo to je a čím se zabývá. Vůbec jsme o tom spolu zprvu nemluvili. Prostě mi tehdy přišla hodně zajímavá a to, co říkala, se mou rezonovalo. Konečně někdo mluvil způsobem, se kterým jsem se dokázal automaticky ztotožnit a zároveň se mi i jevilo, z toho jak na mě působí, že jí to skutečně i funguje a není to jen další z mnoha smyšlených pohádek maskujících v pozadí promyšlené manipulátorství,
kterých se stále rojí jako hub po dešti, a se kterými jsem se již měl své vlastní zkušenosti. To mě silně navnadilo absolvovat s Hani nějaké sezení. Po každém sezení začínal můj život nabírat nový, pro mě zcela netušený rozměr. Takový pocit lehkosti, klidu, radosti a pohody jsem snad nikdy skutečně do tohoto okamžiku nezažil. Doslova si to užívám a těším se na další sezení, a to určitě nemluvím jen za sebe, ale za mnohé další pravidelné klienty :-). Za ty peníze mě sezení Terapie Pocitu s Hani určitě stály, ba si troufám tvrdit, že mají mnohem větší skutečnou cenu, než kolik jsem za ně zaplatil. Nedávno jsme na toto téma s Hani dokonce zavedli hovor. Zda, kdyby nám někdo nabídl, mě nebo Hani, velkou sumu peněz za to vrátit se v čase mnoho let nazpět do bodu před prvním sezením Terapie Pocitu či Terapie Mysli, zda by jsme do toho šli. Vrátit se úplně na začátek, ale být místo toho, jací jsme teď, bohatí a zpět v těch trápeních, co jsme si prožívali. Jednomyslně jsme dospěli ke stejnému závěru, že za ty peníze, jakkoliv veliké, by to nestálo, jelikož ten život stál tehdy dost za h...o. Tím jsem jen chtěl říct, že je to vskutku nesrovnatelný rozdíl, to moje tehdy a teď. Poslední sezení, co jsem u Hani absolvoval, bylo pro mě dost zásadní. Možná se v tom mnozí najdete. Týkalo se to nezpracované vztahové minulosti a s ní souvisejícími pocity viny: neustálé sebeobviňování, výčitky, připomínaní si a přemýšlení o starých "chybách" a zraněních způsobených či inkasovaných, o tom, co jsem kdy komu řekl, udělal či neudělal, o tom, co se nedá už vrátit a já bych si to přál teď úplně jinak, o tom jak to vše změnit či napravit, atd. Byl jsem roky doslova zacyklený ve svých programech. Prolezlý pocity viny z vlastních "chyb" a minulých rozhodnutí. Tvořil jsem si díky tomu nehezké vztahové peklo, ať už ve vzpomínkách, které mě každý den pronásledovaly nebo v nových přítomných prožitcích. A nemohlo ke mně přijít nic lepšího, ba jsem v to už ani nevěřil, že by kdy ještě mohlo. Jen jsem potkával stále to samé, opakující se. Nakonec jsem byl vždycky já ten špatný, chybující, sobecký, neohlížející se na druhého, plný výčitek, sebeobviňování, strachu z nových vztahů a z navazování partnerských vztahů. S tím jsem se jen dokola potkával. A to je jen jedno mé zpracovávané téma. Pro mě však doslova fatální. Doteď jsem snad ani na žádných sezeních u kohokoli nepocítil své reálné slzy či smutek. Tentokrát poprvé ano! A nejen to, ono to i funguje! Každé sezení mě posune o další významný kus blíž ke štěstí, lehkosti, radosti, lásce, vnitřnímu klidu a pohodě. Ne té takzvané pohodě, na kterou si my lidé často hrajeme různými formami obelhávání se. Více si života a všeho, co zrovna zažívám, v něm užívám. Nemusím se už dokola přesvědčovat o tom, jestli si to zase jen nevsugerovávám a ono to nějak nevyprchá. Je to stále každičký den pro mě tak neuvěřitelné, to že je to vůbec možné, jak ta Terapie Pocitu funguje. Stále mám pocit jako by to byl sen a já se z něj měl jednoho dne probudit, jako to bylo doteď vždy. Zatím to však stále trvá a vypadá to, že nespím, a že se ani z ničeho neprobudím. A ty změny jsou stálé a skutečné. Jsou tu se mnou. Ty změny jsou mnou a já nejsem nikde vně nich, vně toho co se odehrálo, jelikož se to odehrálo uvnitř mě. Na mysl mi přichází připodobnění k pocitu nepopsaného listu, tak si teď připadám. Jako by se vymazaly spousty negativních emocí a vzpomínek. Koho to bavilo dočíst až sem, přeji hodně štěstí na jeho cestě osobní proměny. Velmi si tě Hani vážím a děkuji za vše!

Honza H., 38 let, e-mail

 

Cesta od vás samozřejmě jako o 10 kilo lehčí, spánek normální, neměla jsem nachystané věci na dnešní výběrové řízení, kdy jsme vybírali kolegu… a nic to se mnou nedělal. A hlavně připravila to kolegyně… takže to dopadlo, především jsem však neměla po 2 měsících žádnou ataku ani diskomfort, takže ještě jednou moc děkuji.

Jana H., 57 let, e-mail

Delší dobu jsem sbírala odvahu objednat se k Hani na Terapii Pocitu. Po absolvování už vím, že to byl správný krok, který mi pomohl na cestě k duchovnímu růstu. Hani mi před sezením vše vysvětlila a nastínila průběh sezení. Proměnila můj život do lehkosti, klidu, radosti, svobody a větší lásky. Strachy, které mě před sezením neustále limitovaly, jsou pryč. I přesto, že za Hani s manželem dojíždíme 160 km daleko, ráda se opět objednám. Z celého srdce DĚKUJI.

Iveta K, 31 let, e-mail

Jednou z nejsilnějších terapií na téma vztahy, kterou jsem u Hani řešil, se týkala čerstvé zrady ze strany partnerky. Zrada se týkala toho, že slibně se vyvíjející vztah se rozhodla "překlopit" na formu přátelství, přestože mé srdce si bylo 100% jisté, že mezi námi má být více než pouhé přátelství. Nicméně, co je vlastně v životě jisté? Nějak se jí to "nehodilo", tak celou situaci mezi námi přes noc přehodnotila a vysvětlila mi, že pro nás oba bude lepší, když si nebudeme tvořit další iluze, že by mezi námi kdy v budoucnu mohlo být víc než pouhé přátelství. Byla to pro mě velmi tvrdá rána a z oblaků jsem v okamžiku dopadl na velmi tvrdou zem. Uvědomil jsem si, že mé představy o ní, jako možné úžasné partnerce a budoucí ženě, se zcela zhroutily. Jasně, řešil jsem již na sezeních Terapie Pocitu řadu jiných vztahových témat, ale nikdy jsem nebyl v tak silné a navíc čerstvé situaci bolestivé zrady. Alespoň tedy tak, jsem to vnitřně vnímal. Pocity, kdy se mé srdce trhalo na kusy a já cítil v oblasti srdce nesnesitelnou až bodavou bolest několik dní vkuse. Myšlenky na tuto potenciální partnerku i můj další pohodový život byly zahaleny apatií, zlobou, záští a nenávistí. Aby ne, hluboká láska nemá ke zlobě a nenávisti daleko, když objekt naší touhy z nějakého důvodu vůči nám své city ze dne na den změní. A věřte, že existují lidé, kteří to skutečně dovedou jako skvěle placení herci. Vzdávám jim poklonu, bez nich bych se nikam v životě neposunul. Kéž nikdy sám nikomu nedám zakusit tuto lekci. Napřed si získat vaši lásku, a když jí budu "mít", přestane se mi to z nějakého důvodu hodit, ji odříct jako něco, co pozbylo smyslu nebo na co momentálně není vhodná doba. V takové situaci jsem se nacházel, když jsem k Hani dorazil na svou nedávnou terapii. Neměl jsem ani potřebu změny pohledu na dotyčnou nejmenovanou ženu, určitě mi v hlavě lítaly dost nevybíravé výrazy na její konto a byl bych jí odepsal na furt. Během terapie se otevřely stavy hlubokého vnitřní zklamání, zoufalství a rezignace spolu s výčitkami. Plakali jsme s Hani snad přes hodinu. Normálně mívám problém uronit slzu, a to jsem u Hani absolvoval již řadu terapií a nikdy mi moc nešlo ulevit si více pláčem. Nicméně toto téma bylo pro mě zřejmě velmi silné a čerstvé a bolest tak nesnesitelně aktuální, že se nedalo, než to nechat vše odejít a dojít k vnitřní úlevě. Neměl jsem velká očekávání, chtěl jsem jen, aby mě to přestalo paralyzovat a mohl jsem obrátit list a "jít dál". Na dotyčnou přestat myslet negativně a vzít si z toho pro sebe to nejlepší, co v daný okamžik lze. Začít normálně fungovat bez toho, abych každou minutu myslel na zrazené city či tuto ženu vůbec. Po 2h 14m terapie se zjevně povedlo víc než jen to. První dny po terapii byly váhavé, ještě si to ve mně sedalo a emoce pozvolna do-odcházely. 3.den jsem však již zaznamenal výraznou lhostejnost k tomu všemu, co se mezi mnou a ní odehrálo. Na těchto situacích hluboké vnitřní proměny skrze neodbytnou silnou bolest, si vždy uvědomím, jak jsou sezení u Hani k nezaplacení. Stejně tak, jak až neuvěřitelně rychle se dostaví změna a pocit úlevy. Dnes mi téměř přijde, jako bych si tím vším snad ani osobně neprošel nebo jako by se to stalo někomu úplně jinému. To je dost zvláštní a hodně to mění můj postoj k tomu, co nazýváme "naším životem" či "naší realitou". Je pro mě už jen velmi iluzorní. Když jeden týden je to tak a následující zcela jinak, a já jsem se s tím dokázal vypořádat, jako kdyby mezi oběma situacemi nebyl žádný vetší rozdíl. Dokonce se snad cítím lépe v té aktuální situaci než před zrazením mých citů k partnerce. Děkuji Hani za pomoc v těžkých okamžicích. Navždy s láskou, pokorou a vděčností…

Honza H., 38 let, e-mail

 

Minulé načítání ohledně toho, že se nemůžu pohnout z místa zabralo, podařilo se mi přestěhovat se. :-))

Adél Š., 32 let, e-mail

Dnes to bylo skvělé. Za jednu hodinu zobchodováno 22 ks výrobků. Ze šesti prezentací čtyři dopadly v počtu 5,7,5,5. Vnímám v sobě nyní více průbojnosti ve smyslu jít si za svým. I rozhodnosti.

Martin B., 45 let, e-mail

Od včerejška cítím fakt úlevu, ještě to pozoruji a nechávám sednout, ale několikrát mi v hlavě proběhlo...vždyť jsi tvůrce :-) Takže je to tam:-)

Magda P., 33 let, e-mail

Moje poslední téma, které jsem s Hani řešili na Dni pro sebe s Terapií Pocitu bylo ve stručnosti "netrpělivost - touha mít už vše hotové, odškrtávání si denních činností/povinností v hlavě jako položky ze seznamu; neprožívání a neužívání si ničeho - hlavně se ničím nezdržovat". V ten moment jsem však zdaleka netušil jak fatální pro mě a možná i ostatní, bude právě tato oblast mít význam. Již po týdnu si všímám různých nuancí mezí tím, jak to tehdy bylo a jak je to teď. Zkusme si shrnout několik typických projevů, které byly přítomné před absolvováním terapie a následně jak to mám teď.

Projevy před: touha rychle už něco začít a dokončit to; potřeba, aby to rychle bylo hotové; nespokojenost v momentech nečinnosti; stálá potřeba činnosti; neustálé sledování času a z toho plynoucí stres; pokud jsem toho udělal ten den méně než jsem chtěl, pak projevy zklamání a výčitek; jakákoli činnost, ať už práce či zábava, byla taková dost neosobní až povrchní a nepřinášela mi větší radost ani uspokojení, jen jsem to chtěl vyřídit a uzavřít; radost či uspokojení se dostavovalo v momentě, kdy jsem něco dokončil a šel jsem na další činnost / úkol, zároveň však velmi rychle pominulo; prostoje či odkládání mě vnitřně způsobovaly nepříjemné stavy = potřeboval jsem činnost k tomu, abych byl v pohodě; nedokázal jsem tedy být moc v pohodě prostě jen tak tady a teď; tedy u mě moc neexistovalo, že bych si jen sednul, nic bych nedělal a jen relaxoval, to mi moc nešlo, nebo spíš to nešlo mojí hlavě, to by u mě bylo sci-fi.

Projevy po: sleduji určité vnitřní zklidnění a zmírnění potřeby něco za každou cenu stále dělat; mé činnosti i starty činností jsou spíš takové spontánní často odložené; během činností samotných to spíš plyne bez nějaké konkrétní touhy se odněkud někam dostat; stres všeobecně tolik nepociťuji, a pokud, tak ne v souvislosti s rozdělanou či nedodělanou prací, ta mě spíš nechává teď více klidným; když něco dělám, tak nikam nespěchám, snad by se dalo říct, že si to užívám a jen se nechávám unášet tou činností; výsledky mě nějak přestaly více zajímat; čas mě všeobecně méně zajímá a stejně tak ani nepociťuji příliš tlak z toho,, že jsem vlastně neudělal co jsem "měl"; snad se dá i říct, že vše co teď dělám, si více užívám a nespěchám s tím začít a ani jít rychle dělat něco dalšího; např. když jsem na procházce, tak se spontánně zastavuji i na mnoho minut a jen tiše pozoruji, nasávám tu atmosféru (skoro jako bych jí nikdy před tím ani nevnímal), nechávám se unášet tím klidem přírody, dokonce se mi stává, že vydržím jen trávit hodinu na nějakém místě a nemám potřebu nikam jít ani po té hodině!!! Je mi tam tak dobře a zažívám zvláštní stavy naplnění, že ani nic jiného, dalšího ke štěstí v tyto okamžiky nepotřebuji.

Závěrem bych to shrnul, že si připadám jak Alenka v říší divů a Terapie Pocitu mi přijde jako takový magický klič od brány do této říše. Rozhodně s každou další absolvovanou terapií mám pocit zklidnění, zkvalitnění života, návratu sám k sobě, přiblížení se štěstí a radosti ze života jen tak, bez potřeby něčeho dosáhnout či něco nebo někoho k tomu mít. Což je pro mě stále dost zvláštní a nové. Netušil jsem, že je něco takového vůbec možné. A kolem sebe jsem to vídal jen zřídka. Je to o 180 stupňů v protikladu s tím, co jsem se naučil, co jsem žil a co jsem si myslel, že je "správně" nebo "v pořádku". Co jsem doteď považoval za důležité a jak jsem sám před sebou stále utíkal za něčím, o čem si myslím, že mě učiní šťastným. S oblibou to nazývám hledáním štěstí na konci duhy nebo honbou za vlastním ohonem. To jsem byl já. A přesně takto už bych rád nežil a díky Tobě, Hani, vnímám, že to skutečně jde i jinak. Nejen si o tom číst v duchovních knížkách, stále marně usilovat o to pomyslné "přepnutí", a přitom nevědět jak to udělat. Dívám se na svět jinýma očima a nebo jsem je konečně otevřel? Netuším, každopádně mě to naplňuje údivem a vděčností. Díky.

Honza H., 37 let, e-mail

Tak podávám zprávu, že se mi zdá, že poslední sezení mělo velký efekt. Zas jsem se posunula, tentokrát o větší skok :-) ... Mockrát děkuji, žes na mě s tím tématem myslela!! :-) Je ale těžké popsat, v čem ten posun je. Jsem prostě zas víc v klidu a nenechám se manželem tolik rozhodit. Taky si víc stojím za svou sebehodnotou, míň mě vytáčí to jeho neustálé zírání do televize, lenost a tendence k využívání mě i ostatních, celkově mě méně štve a dokážu se vůči tomu lépe bránit, máme klidnější dovolenou. Jen to jak se chová k dětem mě stále nenechává klidnou, dokážu s ním o tom ale diskutovat s méně negativními emocemi než dříve. K ideálu to má pořád hodně daleko, ale každý posun vpřed je dobrý :-) Těším se na další setkání.

Jana L., 41 let, e-mail

Určitě počítám s tím, že se u vás ještě objednám, je mi jasné, že takovéhle věci se nedají vyčistit naráz. Zatím vstřebávám to, co jsem získal, chci chvíli počkat, až se to usadí a až mi přijde, co dalšího by bylo nejnaléhavější řešit příště. Zatím jen žasnu, kolik věcí, které by mě ještě nedávno rozsekaly a uvrtaly na tři dny do depresí, teď beru s klidem a přijde mi hloupé, že mě někdy mohly tolik trápit. A že se můžu cítit takhle fajn, i když se v mém vnějším životě nic zásadního nezměnilo.

Mirek H., 45 let, e-mail

Jste zcela úžasná a nepochybuji o Vyšších pravdách. … Opravdu si vážím Vašich darů a mám k nim pokoru. Máte veliký dar a Vaše požehnání je inspirací mnohým i příkladem. Již nespěchám, díky Vám jsem se uvolnila z pocitů zmatku ve svém vnitřním nastavení. Nikdy si toho nepřestanu vážit. Věřím, že ke všemu spěji, nyní je ten správný čas, bez problémů a bolestí, ve zdraví a vnitřní síle do úžasného světa , o kterém se nám jen zatím zdá, a že tam budu spolu s Vámi, ale i mnohými lidmi. ... Děkuji za úžasné školení i skrze tento email, jste jedinečná, milovaná přítelkyně!!!

Ivana S., 63 let, e-mail 

V září jsem u Vás byla na terapii, kde jsem sháněla dům/hledala domov. 19.12. jsem úspěšně podepsala smlouvu! Díky moc ???? Ráda bych se domluvila na další sezení. Bylo by to možné? Rovnou bych se i přihlásila na seminář vztah k jídlu v červnu. Od minulého sezení jsem přibrala a uvědomila jsem si kolik toho řeším jídlem.

Karolína K., 27 let, e-mail

 

Další reference a ohlasy

 

...Velice mne zaujala Vaše "Terapie Pocitu" a osvítila mi cestu přede mnou ve formě Vašeho rozhovoru na internetové televizi "Cesty k sobě". Profesně tvořím kreslením, především ilustrací, ale jak si tvořím život jsem pochopila až díky Vašemu příjemnému a srozumitelnému videu. Ráda bych se u Vás objednala na "sezení" , pokud by to bylo možné. 

 

Dobrý večer. Děkuji za videa. Shlédla jsem i jiná na youtube a velice mně oslovil rozhovor pro Cesty k sobě. To bylo velmi krásné. Jste úžasná, inspirativní žena!! Těším se na naše další setkání. Mějte šťastné dny.

Věra Š., 37 let, e-mail

 

Díky, že jsi a tak krásně pomáháš.

Emi N., 52 let, absolventka kurzů Terapie Mysli, individuálních sezení Terapie Mysli a nově i Terapie Pocitu 

 

Dobrý den mám zájem o setkání a zároveň objednání se na terapii. Ohromilo mne vaše povídání o příchodu sem na tuto planetu a strachu z ní. Jsem záchranář. Vím to, udivuje mne, že konečně nacházím někoho, kdo taky ví, jak se ocitl zde, kde není jeho rajský domov. Děkuji.

Poustevník, e-mail (reakce na video na Cesty k sobě 2017)